Fyzioterapie pochází z řeckého slova fysis- přírodní síla a therapeia- léčení jako poskytnutí služby. Zabývá se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému organismu. Přístupy ve fyzioterapii vycházejí zejména ze znalosti anatomie, fyziologie a biomechaniky.
Cílem fyzioterapie je obnova správných pohybových a fyziologických funkcí člověka a návrat do bezbolestného stavu. Terapeut volí postup léčby ze škály metodik cíleně s ohledy na potřeby klienta.
Fyzioterapeutem se stává ten, kdo získá odbornou způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. V současnosti lze odbornou způsobilost získat pouze po absolvování vysokoškolského studia, a to buď v bakalářském, nebo magisterském studijním programu s možností postgraduálního vzdělávání. V praxi tedy vedle sebe působí fyzioterapeuti se středoškolským, vyšším odborným i vysokoškolským vzděláním.
Fyzioterapeut hledá příčinu bolestí, které se nezřídka nacházejí na vzdálených, zdánlivě nesouvisejících místech. Pohlíží na pacienta komplexně a zpravidla stanoví jasnou příčinu potíží, kterou může řešit vhodně zvolenými metodami.
Fyzioterapeut není masér. Masáž si může zvolit jako prostředek, pomocí kterého relaxuje svaly. Masáž pomůže od bolesti, ale nemá trvalý účinek, protože neřeší příčinu potíží.
